Září 2009

Měla by ses najíst.

30. září 2009 v 23:16 | Corny |  Diary*
Jo, přesně tak mi to řekla, když na mě koukala, jak si k obědu dávám jogurt se lžičkou musli.
"Co jsi snídala?" "Mlíko." "S čim?" "Samotný."
Mezitím uběhla hodina cvičení, podotýkám, že bez zátěže, a 5 hodin něčeho.
"Co budeš ještě jíst?" "Nic, k večeři si dám mrkev."
Koukala na mě, pak vstala od stolu a odešla. Po pěti minutách se vrátila, sedla si. Koukla se na mě a řiká: "Proč nejíš?"
Tupě jsem jí zírala do očí. Říct, či neříct. Rozhodla jsem se neříct, pokrčila rameny a omluvně se usmála. "Takhle se ničíš. Denně sníš naprostý minimum a večer chodíš zobat, co najdeš. Řekni mi, jak dlouho to už děláš? 5 let?" A pokračovala, pokračovala a pokračovala. Vrtala do mýho života, z hlediska jídla. Neví, že je to pro mě nejhorší téma. Nemám sílu o tom mluvit, stydím se za to. Potom se rozkřičela, protože jsem byla dotčená a ona si to špatně vyložila. Ječela na mě, co jsem to za ubohost. Nedokážu normálně jíst, nikdy nevečeřim s našima, potom se vrhnu na ledničku. Nikdy si nekoupím čokoládu, ale když mě to přepadne, tak jich snim 5. Před spanim si musim zacvičit, když to neudělám, jsem nervózní a je to jako kdybych nesplnila nějaký domácí úkol. Zašlo to příliš daleko. Chci z toho ven.

Všechno zlé je k něčemu dobré. Takže můj žaludek teď třeba bude mít radost, protože začnu snídat, jakože JÍDLO a ne nějaký humusný ... něco. Mezi oběděm a snídaní si dám nějaký kousek ovoce, vyjmo banánu, ten ne. Oběd bude ze sacharidů a bílkovin, plus jako dezert ovoce, nebo kousek zeleniny. Při jídle nepít, až 5 minut po. Kolem půl 4 si dám kafe, nebo čaj, ke kterýmu si v klidu sednu a vychutnám si ho. Pokud to bude nutné a budu mít hlad, dám si nějakou malou svačinku. Večeře bude malá, ale vydatná. Měla by mě zasytit, ale nesmí být velká, abych se nepřejedla. Pít budu jen a pouze čistou vodu. Šrtám vše ostatní.
Pohybu se týkající, budu pokračovat ve svym dennim rozpisu (dobře, ne 3 hodiny). Ale rozcvička, to znamená poctivé protažení celého tělo a potom 10 minut nějakého lehkého cvičení - běh, stepper, kolo. Během dne půl hodinky aerobního a půl hodinky posilování. Večer před spaním můj klasiký pěti minutový rituál.


Potřebovala jsem se z toho vypsat... Dobrou noc, holky.


Moc práce, málo času.

30. září 2009 v 12:27 | Corny |  Diary*
Život někdy dokáže tak rychle utíkat. Včera jsem prohledávala počítač po fotkách a našla asi 2 měsíce staré. Připadá mi, že teď už mám míň vlasů, víc vrásek, víc celulitýdy. Ach jo.
Ráno jsem chtěla vstát v 7, abych se v klidu nasnídala, vysprchovala, uklidila si a pak šla na poštu (2 km cesty), kam mi přišel balík. Samozřejmě jsem vstala až v půl 9, šla se nasnídat, sedla k televizi, pak přišla babička s dědou, tak jsem si s nima dala Winter čaj a konečně vlezla do sprchy. Nyní tu sedim s turbanem na hlavě, černym volnym světru a vytahanejch džínách. A je mi fajn. Mamina mě volala dolu, abych šla něco sníst, ale mě se nechce. Dám si ananas, protože má málo kalorií a já mám moc velký břicho.
Začínám vrcholově posilovat, protože při dnešnim koukání do zrcadla jsem se zhrozila nad svejma nohama, bokama a všudepřítomnejma ďolíčkama... Jsem FAT. Sakra, měla bych si to napsat na čelo, protože pořád zapomínám. . .

Chill out, guys.

28. září 2009 v 22:01 | Corny
Došla jsem tam. Přísahám. A asi po třiceti sekundách jsem si uvědomila, jakou dělam blbost.
Chci ho, moc, ale ... jindy. Nejsem na tom dobře ani psychicky, fyzicky taky ne (dnešek - 112 km na kole).
Psychika. Jde o to, že moje máma měla teďka nějaký žaludeční potíže. A zhubla asi 8 kilo. No, a teďka si mě pořád dobírá, žjo. Protože je hubenější než já. DPC.

Od zejtřka jenom voda, psyllium a obědy, který budou ze zeleniny nebo ovoce. Jo, a pořááád cvičit.

Sakra už.


Ty nemůžeš za to, zlato, že mi je, tak jak mi je...

4. září 2009 v 21:54 | Corny |  Diary*
Odjela jsem tam s tim, že se vrátim s čistou hlavou. Přijedu, zapnu počítač a tam přání k narozeninám - od něj. Všechno nejlepší beruško, mám tě rád. Kurnik. Proč mě takhle dokázal obmotat? Nikdy se to žádnýmu nepovedlo a teď tu sedim a vyslověně šílim, proč neni online na icq, abych mu mohla poděkovat. . . Musim se dycky poblbnout do takovýho děvkaře, žee. Blondýna, no.
Nicméně v Rakousku bylo krásně, ale.. Ježíš, já uplně zapomněla napsat, kam jedu a proč tu nebudu. Sakra. Takže - byla jsem s našima v Rakousku. Blbý Rakušáci maj všecko strašně dobrý a mě se povedlo se zase neskutečně rozežrat. Břicho jak valoun a nohy jak slon. Mohla bych se kutálet, když jsem se teďka viděla v zrcadle. Ale zase místo cvičení remcám tady. Kurnik.
Oběhnu vás zejtra, sorry :*

Ta je od něj...