Listopad 2009

New Moon with a redhead girl.

29. listopadu 2009 v 20:44 | Corny |  Diary*
Chtěla jsem na blog vlíst, až budu mít všecko hotovo - posilování, vykoupaná, připravená do školy. [Samozřejmě porušeno.] A před hodinou jsem jenom nakoukla pod první článek. 8 komentářů? Už jenom to číslo! A potom vaše pozitivní reakce? Holky, já jsem byla tak strašně odvařená :D Strašně, strašně, strašně moc děkuju! To si ani nezasloužím :)

Včera jsem byla na dalším díle Stmívání. Moje cesta domů byla převážně založena na chůzi na slepo s otevřenýma očima a naprostý stav "v tranzu" z dokonalosti bytostí, které se míhaly na filmovém plátně. Doma jsem smutně zjistila, že jsem se neproměnila v dokonalou Bellu a ani se v mém pokoji večer neobjevil Edward, natož Jacob. Říkala jsem si, že když někdo má takové štěstí [možná zároveň smůlu], musí být šťastný a držet se jej. Když Edward Belle řekl, že jí už neche, byla jsem uplně stejně vyflustrovaná jako ona. Po příchodu domů jsem se vrhla podruhé na knížku a stránku po stránce jí prolistovala a celý příběh znovu prolítla. Úžasné. Jiná slova k tomu nenacházim...

Dopoledne jsem měla posilování a hodinu běhání. Před kinem jsem si pak barvila vlasy, na medovou blond. Psali tam, že mám nechat působit dvacet minut, jenže po 8 minutách, když moje vlasy nabraly jistou červenou barvu, zpanikařila jsem a rychle vše smyla. Docela mě rozklepalo, když ze mě stýkala červená voda, poté oranžová. Ale po vyfoukání jsem si říkala, že jsem zbytečně vyváděla. Nicméně, možná je to dobře, protože kdybych to tak nechala dýl, možná by ze mě byla zrzka a to se moc na přírodní blondýnu nehodí, nemyslíte? :))

Pro dnešek nejspíš končím, ještě jednou strašně moc děkuju!

Změny

29. listopadu 2009 v 7:45 | Corny |  Harampádí blogu
Jistě jste si všimli, že jsem promazala několik rubrik a smazala mnoho článků. Tenhle blog totiž už nebude o tom, co byl.



Došlo mi, že hladověním nikam nedojdu a že vychrtlost neni krásná.
Samozřejmě jsem ponechala rubriku o jídle a o sportu a k tomu ještě moje recepty. Nejvíce se teďka budou objevovat články v deníku a fotky. Just life.
Přemýšlela jsem, jestli sem kuli tomu přestanete chodit... Když už nebudu psát depresivní články o tom, jak si případám hnusná a bezvýznamná. Ale trošku zoufale doufám, že jste sem chodili kvůli mně a ne kvůli thinspiraci nebo kvůli článkách o hubnutí. Jak naivní :D

Dál k spřáteleným blogům. (Mimochodem, jste napsaný dole na konci stránky, nezapomněla jsem na vás. :)) Nebudu spřatelovat s každým. A nebudu psát na pro-ana blogy. Tahle kapitola je za mnou a nemám potřebu se k ní vracet, prosím, pochopte mě.
Ty, které jsou napsané dole, jsou zatím "Elita" a k těm vždy chodím ráda :)
Nejsem proti blogům s jinou tématikou, naopak, sem s nimi!
Bohužel, málokdy se mi povede narazit na blog, který má duši a kde nejsou zkopírované články o celebritách a co ja vim... Bleskovky. To je strašný! Nevim, jakej blogger to vymyslel, ale bylo a je to všude! Šílenost :D

Jo a menu je takhle debilně nahoře, protože blog.cz mi nedovoluje napsat to do profilu, pořád tvrdí, že "bude obříznuta".

Ouká, tohle jsem vyřešila :D
Ejoy new cornys-linea of life

Modrá je dobrá.

28. listopadu 2009 v 21:31 | Corny |  Photography*
Spíš jen experimentace a melancholické, prázné, bezmyšlenkovitě vycvakané fotky.

Nicotná práznota a neskutečné nutkání.

24. listopadu 2009 v 20:28 | Corny |  Diary*
Asi stokrát jsem otevřela blog.cz a přihlásila se, chvíli koukala do prázného pole a pak vše zavřela. Cejtim se přesně jak to prázdný nic, co svítí deprimující bílou a bije do očí.

Nyní bude probíhat pokus vyplnit toto alespoň špetkou písmen, co možná utvoří slova, věty.

Mám chuť zrušit blog. Vymazat půlku života, začít znovu chodit do školy, zažívat naše máchání nohou ve Vltavě s lízátkem v puse, naprostá pohoda při běhání kolem baráku se psema a dělání turnajů v největší žvějkačkový bublině. Vstávat s úsměvem a těšit se na každý prosluněný letní den, zimu s teplým šálkem čaje, celodenní výlety na staré hrady a dobrodružný lezení na skály, skákání salt a šipek u babičky do bazénu, potápění v teplém moři, ležení na louce a pozorovat noční oblohu, ranní fyzičky na táborech. Tu spoustu smíchu a lerace.

Nemáte někdy pocit, že čím starší jste, tím míň je bezstarostného proplouvání a smíchu?

Budu upřímná. Jediný, co mě poslední dva tejdny ukliňuje, je otevřená učebnice a pocit, že dělám něco pro školu. Tohle je šílený. Kdybyste věděly, jak jsem líná se učit? Vždy jsem si látku jednou přečetla nebo jenom prohlídla před hodinou. A teď potřebuju vše umět naprosto dokonale. Vyhledávám si texty na internetu, počítám několik příkladů, klidně i dvakrát, učim se organickou chemii a prohlížim si encyklopedie. Nejhorší na tom je, že mě to baví. V knihovně jsem si půjčila knížku Hitlerovy děti, Vzpomínky na první světovou, Psalo se 14.11. ...

Ven nechodím. Nemluvím. Nejím. Jenom piju. Připadám si prázdná, jako když držíte v ruce bílý papír. Přesně takhle vypadá moje duše.

Na tomhle místě by to chtělo nějaký povzbuzující citát.

Když jsem se narodil, všichni se smáli a já plakal. Když jsem umíral, všichni plakaly a já se smál.

Ještě mi prosím promiňte, že nepíšu komentáře u vás. Chodím k vám, nebojte, jenom nemám sílu se vyjádřit. Mám nějaký jetý období.

Zítra si koupím lízátko a budu vzpomínat na starý dobrý časy. (Co budeš dělat za padesát let, ženská?!)

Nudné ohlášení.

17. listopadu 2009 v 21:31 | Corny |  Diary*
Moje dny plynou jeden po druhym, nemocná jsem pořád, takže stereotyp, kterej se každej den opakuje, nemá vůbec cenu rozepisovat a nudit vás. Nicméně mě zase nebavilo přidávat články o něčem jinym, než o mně [Sobče!] :D
Od mého couche máme tzv tréninkový deník. 2x týdně 40 minut vytrvalost, pak sprinty, každej večer posilování... tak nějak jsem to flákala a předevčírem se rozhodla nakopat se a napsala jsem si to ve Wordu a pak vytiskla. No, když to viselo na magnetický nástěnce v kuchyni a já to zpětně četla, došlo mi, že budu muset začít něco dělat. Dál mě nakoplo třeba to, že jsme v pondělí měli spojenej trénink s klukama. Po 20minutách jsem už lítala rudá jako rak a ještě víc zdeptaná z toho, jak vypadám. Proč, protože tam byl kluk, kterýmu se líbila (a možná i ještě líbí) moje dokonalá spolužačka. Joo a zase jsem potřebovala vypadat líp než ona, jenže bohužel barva rajčete frčí jenom na tričkách.
Báj d véj. Když čtu poslední ostavec, je mi až špatně z toho, co jsem napsala. Jak moc upřímně jsem to napsala. Píšu o tom, že mi zálaží na tom, jak vypadám, jenže to vyznělo tak trošku jakobych stála celej den před zrcadlem. Ach jo. Taková nejsem. Většinou mi je jedno jak vypadám. Většinou mám na sobě jenom řasenku. A většinou se na veškerej make-up vykašlu a chodím "jen tak". Yep, natural girl, babe.
Dneska je u nás veliká oslava mejch a bráchovejch narozek. Snědla jsem toho docela.. normálně, ale je mi děsně zle. Ať už za to může litr koly a kofoly, nebo slaný kolečka. Ještě musim dneska jednou na rotoped, ale zhluboka se na to vykašlu. Večer jenom udělám povinný posilování a asi se půjdu teď hned rozvalit k televizi. Zlatej nápad.

Dobrou.

Před sedmym nebem pád dolů.

13. listopadu 2009 v 21:28 | Corny


Je mi smutno.

Nesnášim jídlo.

A nesnášim pocit, když ho zajímaj víc hubený holky.

S mojí 38° teplotou jdu cvičit. A pak spát. Nemám na nic náladu...


Paris Hilton

12. listopadu 2009 v 13:19 | Corny |  People*
Líbí se mi její styl. Ude náhled od jejího šatníku :)


Sním o Vánnocích, bílých.

11. listopadu 2009 v 18:32 | Corny |  Diary*
Guten Abend ♥
Byla jsem s našima v Německu. Holky, tam už je to tak strašně vánoční. Né, že by mi to vyhovovalo - už teď v listopadu, ale Vánoční atmosféra je nenahraditelná a po celý rok se na ni těšíme, tak proč nezačít o měsíc dřív? Tedy jistě, některá nákupní centra v Praze svítila hvězdicema a řetězama už v září, ale když pominu extrémní případy, je to přece fajn, když na cestě domů v 5, je tma, smutně fouká vítr, se bus konečně přehoupne přes hranice hlavního města a ocitne se v klidnějších a zalesněnějších oblastech, projdete přes námestí, kde je osvětlený smrk a komety na lampiónech. Je to maličké pozitivum v tomhle smutnym období před Vánocema. Jakmile je tak kolem dvacátýho, je všechno už veselý. Rodiny se scházejí na rodinná kafe, dávají si dárky, přejí si vše nejlepší na Nový rok, dětem bohatého Ježíška a sobě zdraví, které zapijí přivezenou slivovicí až z Moravy, od dalších příbuzných. Je to vlastně taková family-tour, která dělá radost v tmavých odpolednech zimy.
Vzbudilo to ve mě ale trošku strach a černé svědomí. Kdy jsem někomu udělala naposledy radost? Co se týče dárků pod stromek, mám je poměrně vymyšlené. Nějaký den, až bude tma (ideální pro nakupování) a ulice budou osvětlené, se vydám do centra vánoční Prahy, přímo do Marks&Spencera a koupím dárečky. Nebudu to letos přehánět, jednak neni mco za co, jednak malá, ale trefná věc uděla větší radost, než deset naprostejch blbostí.
Ještě toršku odbodčím mimo téma Vánoce a vydám se o 180° jinam. Byla jsem na očkování proti chřipce, po kterym mi je děsně špatně, takže srkám čaj a pojídám polystyrény (rýžové chlebíčky) namáčené v čokoládě. Na cestě do ČR jsem měla migrénu, takže chudák táta každejch dvacet minut stavil, abych se mohla projít no a.. to co se dělá, když je migréna :) Takže můj žaludek vyloženě těch 500km trpěl.

A mezi tim všim jsem si vzpomněla na to, že jedeme se školkou do Rakouska na lyžování a na snowboard.

Jasně. Oblečená mi nevadí, ale on je tam aquapark, do kterýho se dvakrát jde, to je to, co mě trápí. A potřebovala bych schodit takovejch.. hm .. 5 kilo. Takže mi od teďka začíná předvánoční odtučňování, plné vitamínů a dobrých věcí pro tělo, protože tak jak mi je dneska, už nechci nikdy víc zažít. A předcházet tomu jde jenom vitamínama a jógou.

Jé, nějak jsem se rozepsala, ale potřebovala jsem to sdělit :)

PS: Maminka mi sehnala kabát od její kamarádky, která se stěhuje do Ameriky. Je bílý s velkýma černýma knoflíka. Byla jsem z něj uplně odvařená :P

Salát polníček

11. listopadu 2009 v 18:07 | Corny |  How 2 cook*
Zejména v Itálii jsem ho jedla, ale dneska jsem ho objevila v mém oblíbeném obchůdku tady u nás na předměstí. Udělal mi neskutečnou radost, vážně ho miluju :) Nicméně ho jím vždy samotný, nebo ještě s rajčetem, ale tenhle recept užívám v létě, někdy na jaře, jako svačinku nebo jenom jako choutku.

  • 20 dkg polníčku
  • sůl
  • 130 ml octa
  • voda
  • půl lžičky cukru
  • 2 lžíce oleje nebo másla

Dobře očištěný polníček (polní salát) vypereme, osolíme, promícháme s octem zředěným vodou a málo oslazeným, upravíme jej na mísu a pokapeme olejem nebo dobrým rozškvařeným máslem. Tímto salátem zdobíme i jiné saláty nebo studená, na míse upravená masa.

Salát polníček

Smokey eyes

8. listopadu 2009 v 17:35 | Corny |  Check my list*

NEKOPÍROVAT


Přináším můj návod na kouřové oči. Přes zimu většinou pleť zbledne, proto je fajn vyzkoušet něco new a zvýraznit si oči, aby se staly středem pozornosti, popřípadě pohledů, které ti věnuje tvůj vysněný kluk :)

1 MAKE-UP
Použij pěnový, nebo matující make-up na oblast pod očima (v místě, kde se dělají kruhy) a vnitřní část oka směrem k nosu. Poté si lehce napudruj víčka a řasy - stíny se nerozmazávají a řasenka se nedrolí, lépe drží. Zbytek make-upu nechávám na tobě :)

2 TEKUTÉ LINKY
Na vnitřní straně oka, kde začínají i řasy a postupuj směrem ven, jednoduchá a tenká linka pouze pro zvýraznění řas. Dbej na to, aby základová linka byla na obou očích stejná. Linku protáhni a její konec mírně "zvedni", aby směřoval nahoru, rozšíří to tvůj pohled. Další linka bude navazovat na první, jenom jí rozšiř u konce oka, aby oči vypadaly větší a zářivější.

3 STÍNY
Buď tmavě hnědé, nebo černé. Určitě stačí jeden ostín. Použij štěteček (stačí i obyčejný na kreslení) a začni na vnější straně oka. Tam použij nejvíc barvy a veď jí nahoru až ke kraji víčka. Až budeš s tmavostí spokojená, prstem rozetři stín směrem k vnitřní straně oka. Vytvoří se ti přirozená barva, postupně se zesvětlující.
4 LINKY NA SPODNÍM VÍČKU
Ty jsou zcela na vás a vaší fantaiii. Mě osobně sluší nejvíc nedotažená linka, která je i na fotce, samozřejmě lze použít téměř jakoukoliv. Já černou tužkou zvýraznim linii řas, roztírací houbičkou na kraji oka rozetšu směrem ke středu, aby opět tvořil přirozený zesvětlující se ostín. Poté si udělám linku z kraje směrem doprostřed, která končí cca v půlce spodních řas. Důležité je, aby se obě linky (horní a spodní) středly a tvořili tmavé pigmenty na kraji oka. Celkově to tomu dodá určitou spojitost a poslední jiskru glamour pohledu.
Doufám, že alsepoň k něčemu to bylo :)