Diary*

Melody*

9. října 2010 v 11:49 | Corny
Hey girls angel.gif angel image by totaly_linn

Jak se vede? Já jsem po ránu ještě trošičku ospalá, ale už plánuju, jak si teďka zacvičím kalanetiku nebo nějaký protahovací cvičení, pak si půjdu uvařit kafe a sednou si na sluníčko s mýma novýma brejličkama a násladně vymyslet něco s mým pokojem po designové stránce. Miluju změny a tady už je to strašně dlouho stereotypní... Takže, vzhůru do změn biggrin.gif image by totaly_linn
Večer se vydávám s mojí kamarádkou na trampolining a prej je to docela záhul. Jsem strašně natěšená tongue.gif image by totaly_linn Možná si půjdu ještě zaběhat, mám chuť bejt akční!

Přidávám fotku z rána, s mýma novýma brylkama sunglasses.gif sunglasses image by totaly_linn
cornys-linea.blog.cz

Nemám na to...

13. dubna 2010 v 22:23 | Corny

Holky. Neberte to jako defnitivní konec, ale jako pozastavení.

Co je dnes, nemusí být zítra.

A mě došli slova, teda, aspoň ty pozitivní.

Táhne se to se mnou už měsíc a další měsíc mě nejspíš neopustí. Nemám prostě náladu.

A stejnak nic nepíšu, neni ani co. Můj život je o ničem...

Pocit ...

2. dubna 2010 v 10:29 | Corny
... že je neděle mě doprovází už asi pátý den. Tak nějak se pohybuju po domě a nechám čas plynout. Tady si sednu, čumím do prázdna. Popojdu do kuchyně, udělám si čaj. Dojdu ke mně do pokoje, lehnu si na postel a zírám do stropu. Nemluvím, nemám náladu na nic.

Když jsme si ve třídě posílali jakýsi testy o tom, jak se známe a měli jsme se popsat 2 slovy, nejvíc mi lidi psali usměvavá a ukecaná. Nikdy jsem si nic z ničeho nedělala, prostě byla jsem free. A teďka ?

Je mi trapné o tom psát, ale co. Ať si to všichni přečtou, i ti, kteří tady nejsou vítáni.

(Teď jsem zase tupě zírala na klávesnici a řikala si, co mi to přinese, když to napíšu. Nic. Takže to asi nenapíšu.)

Dejte mi prosimvás někdo facku!

Lidi jsou zlí. A já trpím z jejich špatné povahy. Rivalita, která je všude kolem mi poslední dobou přijde až nesnesitelně vysoká. Ale jak zabránit tomu, aby se navzájem schazovali? Jak snížit jejich sebevědomí, které jim dodává tu jistoti pravdy na jejich straně?
Už se těším na novou školu, kde snad budou lidi příjemnější a otevřenější. Kde máš šanci začít od znova. Pryč od tupých lidí, které chodí k nám. Samozřejmě nemluvím o všech... ale o většině ;))

Co se týče mýho hubnutí, tak nějak je hozeno za hlavu. Neřeším (: Ale měla bych začít pořádně pořádně pořádně, protože nechci stát před zrcadlem a prolínat si názory ostatních (Je tak tlustá! Koukni na te zadek!). Chci být spokojená sama se sebou. Snadj en jediné, o mi teďka dává jistotu, jsou holky z týmu. Ty jsou uplně někde jinde než ostatní uplakaný, sebevědomí pipiny z Prahy.

Venku už je poměrně teplo, ale moje hranice je 10°C ráno a bude se chodit běhat a večer na procházky a posilovat a 4x tejdně na trénink. K tomu budu jíst hodně kuřecího a zeleniny, snídat cornflaky a svačit ovoce ze stromů ze zahrady.

Tak si řikám, jestli mělo na začátku cenu vás deptat mejma deptama. Ale nechce se mi to mazat :)

Večer se ještě ozvu s jídelníčkem.
cornys-linea.blog.cz
 (Ještě se musím pochlubit novým telefonem, který má výborný foťák, takže se těšte na fotoreporty.)

Ajaj.

29. března 2010 v 18:04 | Corny
Dobrý den slečny moje <3

Asi jako první bych měla objasnit, proč měsíc abstinence. Nějak jsem na blog vůbec nemyslela, chodila na trenaly, denně posilovala, ale to jídlo? Holky, žrala jsem jako prase :D

Takže je tu můj veliký - teda - "veliký" návrat zpět na CL i s jídelníčkama  a článkama o kráse. Hurá :D

Ani mě nějak nenapadá, co napsat jako úvodní článek po tak dlouhém nic, takže to tímhleasi ukončím.

Jen to, že se musím vyčistit a začít jíst zase hezky pravidelně :)

Krásný zbytek dne!

Mad World

1. března 2010 v 23:08 | Corny
Chvílema si člověk řiká, že už to nemůže být horší.

Když někoho, koho znáte, srazí vlak. V patnácti. Měl celej život před sebou.
Článek zde.

Chvílema si člověk řiká, že by se vyměnil za lidi, který umíraj a umřel místo nich. Chybami se člověk učí, ale co když udělá chybu moc velkou ?

Chvíle stačí na to, aby se ti změnil život. A vteřina stačí, aby si o něj přišel.

Nejsme dost opatrní ? Moc zbrklí ? A sebevědomí ?

Lepší rychlá smrt, než pomalý krvácení srdce...


no tommorow....


Nicotná prázdnota ničící srdce pomalu zevnitř

26. února 2010 v 23:25 | Corny
K šatům nosí výhradně Conversky, v uších má plugy, podbarvený vlasy, kokosovej lesk na rtech a korálkový náramky kolem zápěstí, pod kterejma má lihovkou napsaný svoje jméno, protože občas má pocit, že ho zapomněla.


Holky, kdyby se slovama dalo napsat, jak se cejtim. Určitě se vám někdy stalo, že vám váš nejlepší kamarád napsal, že se do vás strašně moc zamiloval. A určitě jste se z toho vykecali. Ale kdyby vám napsal, že byl v hodspodě s vašima kamarádama a řešili vás tam, tam už to nebude tak v pohodě. A když ještě ke všemu zjistíte, že vás neřešili v dobrym, ale každej si hodil polínko do ohně a ke konci, kdy se moje imaginární tělo už pod žárem skoro rozpadalo, tak místo toho, aby přišel hodný kamarád a zhasil ho vodou, obsahující milá slova, tak místo toho, žačali rejt do věcí, o kterejch neví ani moje dobrá kamarádka, natož oni a moje ubohá panenka navždy odešla. Stejně tak jako moje dosavatní nálada. Měla jsem fakt dobrou náladu.

A víte co, já si tim nebudu kazit jarňáky. Pojedu na hory, kde budeme sbráchou blbnout, on na freestylekách, já na prkně. Budeme se navzájem natáčet a dělat triky a jezdit v účku. Postavíme si skokánky v lese a budeme závodit, kdo dá hezčí třistašede.

Hezky zase začnu chodit na trenaly, připravovat se na zkoušky a na kluky seru. Teda na ty 16 a míň. Naivky.

Jo a všem klukům ukážu, že na mě nemaj. Jsem jejich kamarádka, součást party a ne objekt na osahávání. Já jsem kluk. Teda samozřejmě napůl.

Co je moc...

15. února 2010 v 20:16 | Corny
sundae?Sundaeyum sundae :]]]SUNDAE!

Jednou takhle po škole, přišla domů, nanadala si talíř těstovin, zalehla s tim k televizi a během 40 vteřin jej měla v sobě. Při dalších reklamách se zvedla, opět se vydala cestou do kuchyně, nasypala si misku Nestlé s mlékem, nalila si skleničku mlíka navíc a ještě si vzala lacinej padělek Nutelly s sebou. Všecko to do sebe naházela a pak se strašně divila, že je jí blbě...

Holky, já se asi zcvoknu! Jak teďka netrénuju, tak jenom žeru a žeru a žeru. Jenomže když mám pravidelně pohyb, tak to tělo to stíhá a vypadám pořád jakš takž v pohodě, ale teďka? Je ze mě oplácaná tuna sádla! A věřtě tomu, že nepřeháním! Připadám si jak pytel nacpanej peřinou, která se do něj ani nevejde! A mám toho všeho už akorát tak dost. Kdy jsem naposledy měla den, kdy jsem se nepřejedla a naposledy jedla v 7? Mmm, možná tak před měsícem? Skvělý na tom je, že jsem si tohle všecko uvědomila až DNESKA. Řikám si, holka, dyť zase propadneš přejídání! Ani mi nejde o to, jak vypadám, ale jak se cejtim. A to je teďka víc než bídný...

A proto. Od teď:
Každý ráno 50 sklapovaček a 50 dřepů + pořádné protažení těla
Snídaně 6:45 : malá, ale na zasycení, žádné "od všeho trošku, je ráno, to můžu"

Svačina 9:35 : 2 kousky ovoce

Oběd 13:30 : školní jídelna, pouze 1/2 talíře!

Svačina 16:00 : jogurt s kouskem ovoce, jenom ovoce, polystyrén, nějaký sladký pití, zelenina...

Večeře 19:00 : kuřecí maso, zelenina, suchar s cottage, polévka, rýže...

A po večeři pohyb a posilko celého těla.

Zákaz: sladkosti, pečivo, tučné a sladké jogurty, knedlíky, dočasně těstoviny

Láká mě to.

12. února 2010 v 21:52 | Corny
Holky moje zlatý. Musím se přiznat.
Po měsící jezení jako normální člověk si připadám už mírně přepapaná a proto si nastolovávám opět režim - pohyb, pohyb, jídlo, pohyb.

A proč? Protože kynu. Ale nejenom trošku, ale pořádně. Připadám si den co děn větší, objemnější. To samozřejmě nechci, už jenom proto, že jaro se blíží.

Jistě. A zdál se mi taky krásný sen, že jsem zhubla 12 kilo. A všichni mi najednou řikali, jak jsem krásná. Každý kluk se za mnou otočil a moje dokonalé kamarádky mi jenom tiše záviděly.

Krásný to sen. A krásný by byl, kdyby mi byly vidět klíční kosti, jako už vykukovaly, když jsem denně trénovala. Ale víte co je nejhorší? Že si na to nicnedělání docela zvykám. Deptá mě to tak neskutečně moc, ale pohodlná stránka ve mě vítězí, takže si radši kydnu k televizi, místo toho, abych dělala jógu nebo kalanetiku nebo se šla projít.

Tohle musí skončit. Nastoluju si režim.

Naschvály

8. února 2010 v 19:03 | Corny
Jsem opravdu naštvaná a smutná. Celej den se jenom vztekám. Měla jsem nález v krvi, takže mi píchají antibiotika. Ale mě je dobře, necejtim se slabá, nic... Ale samozřejmě se nesmim hejbat. A samozřejmě to porušuju. J
ak naši byli pryč, tak jsem jela tajně v neděli na zápas. Dneska jsem byla na další dávce a bylo mi řečeno, že ještě MĚSÍC se nesmím hejbat.
Nejvíc mě ale mrzí to, že přes půl roku na sobě makám jak šroub. Denně posilování, tréninky, běhám, chodim do posilky a pak se to po*ere takhle. Opravdu! Vždyť já nesmim ani běžet na bus! To je tak absurdní! Bude ze mě líná brambora... Uplně mi odejdou svaly a můžu začít znovu. Pff. Tak ironický, tohleto. Fakt mě to nebaví! Jediný, co smim je jóga, která je na usnutí. Doktorka mi tam dneska vysvětlovala, že to jenom tak vypadá, že to je docela makačka. Ano, pani doktorko, pro někoho, kdo celej den sedí na zadku možná, ale pro mě, kdo 2 hodiny v kuse běží, je to celkem na usnutí. Pro někoho, kdo dělá 200 lehsedů najednou. 4O pánskejch kliků. 8 sérií dřepů. 2 hodiny fyzičky a posilování. 3 technický tréninky tejdně. Ach jo.
Tak strašně mě to bolí! Jako, když pracujete na seminárce přes měsíc a učitelka se na ní pak ani nepodívá. Když uvaříte jídlo, který se vám fakt povede a oni ho do sebe naládují jako cheese z mekáče. Jako když si dáte na něčem záležet a ono to pak praskne jako mýdlová bublina... Sen, který se vám rozplyne před očima.
Možná tohle všechno zní teď strašně absurdně a řikáte si, že jsem fakt padlá na hlavu. Ale pochopte. Já odmalinka jsem bečka. A když se do něčeho konečně dostanu, postava je teďka dobrá, mám vytvarovaný břicho, svaly na rukou, na zádech a pevnej zadek, tak se prostě musí něco stát... Mám naprosto práznou mysl. Takhle když o tom ještě píšu, tak se mi všecko vrací a mám chvilku před pláčem. Ale co nadělám...
Někdo prostě musí mít v životě samou smůlu...


Party time!

7. února 2010 v 10:28 | Corny

Celej víkend volnej barák. Co víc si přát. V pátek večer jsem řekla, že spím u kamarádky a vydala se na jednu oslavu narozek. Nečekala jsem, že to bude takhle skvělý. Poznala jsem plno nových lidí a ten den si fakt užila.
Včera večer přišli nějaký kluci k nám a koukali jsme na Hangover. Nemůžu si pomoct, ale kluci jsou zkrátka lepší. Ve všem. I jako kamarádi. Poslední dobou se bavím skoro jenom s klukama, chodím ven s partou kluků. Líbí se mi, že mě berou jako jednoho z nich. Né vyloženě, že :-) Ale že mě maj za dobrou kamarádku a ne za blbou fiflenu, co sedí 5 hodin denně před zrcadlem.
Myslim si, že kamarádství je cennější než láska, takže když se mi spolužačka svěřuje, kdo se do ní zase zamiloval, tak se jí fakt jenom směju. Je lepší mít 50 ctitelů, nebo 50 dobrej kámošů, co jsou nejvíc v pohodě? No nevim, nevim.
 
 

Reklama